To jsou barvití hrdinové Poustevny, jež loni vyhrála soutěž českých dokumentů na jihlavském festivalu a ve čtvrtek vstoupí do kin. "Na pražské premiéře zahraje Luboš," slibují tvůrci nevšední bonus: originální muziku jednoho z chovanců ústavu a veselých průvodců filmem.
Vyloučený zpěvák
Plný název dokumentu zní Poustevna, das ist Paradies – čili Poustevna, to je ráj. Alespoň tak se zapadlý kout v česko-německém pohraničí Dolní Poustevna jeví Volkerovi, který žije kousek "za čárou" a německou podporu v nezaměstnanosti jezdí utrácet na českou půdu, na vietnamské tržiště a do nevěstinců, kde se dokonce zamiluje.
"Volker je vůbec zvláštní případ. Dodatečně jsme se dověděli, že zpívá v křesťanském sboru, jeli jsme tam s kamerou, ale mezitím ho vyloučili," vzpomíná Martin Dušek, který snímek natočil spolu s Ondřejem Provazníkem.
Zajímavý zážitek měli také z předpremiéry Poustevny na německé straně hranic – tamní diváci se totiž zlobili, že právě tak bizarní antihrdina reprezentuje jejich zemi. "Strhla se o tom velká diskuse, ale nakonec Volkerovi zatleskali: za upřímnost a odvahu," líčí Dušek.
Ani první diváci v Dolní Poustevně nebyli filmem bezvýhradně nadšení. "Hlasy se rozdělily podle generací," vysvětlují tvůrci. Starší ročníky považovaly za "odporné", že se ve filmu objevuje "ten póvl". Podle Duška tím mínili Vietnamce, Němce i postižené z ústavů: "Přitom starousedlíků už tu žije nejméně, spíš hrstka. Ale mladí se naopak bavili, brali film jako úplně přirozený odraz toho, v čem žijí."
Některé hrdiny svého dokumentu by jeho autoři dnes již těžko hledali. Například dospívající vietnamská školačka Denisa, která se ve stánku svého otce pod šňůrami plnými ručníků a džínsů tak nepokrytě nudila, se prý úderem své plnoletosti "utrhla ze řetězu". Snad studuje v Praze, ale filmařům se ji nepodařilo najít.
"Škoda, protože její příběh by se mohl sledovat i nadále časosběrnou metodou; teď je to žhavé téma. Tehdy to s ní bylo těžké, protože právě zosobňovala opravdu výbušnou kombinaci jiné národnosti s vrcholnou pubertou. Vietnamská komunita se vůbec chovala zvláštně," vzpomíná Dušek, jak po složitém vyjednávání přemluvili k natáčení i dívčina otce. Jenže když za ním v určenou hodinu přijeli, muž před nimi utekl do lesa, kde prý jakoby zázrakem zmizel a vynořil se až ve zběsile ujíždějícím autě.
Pomohl dědeček
Také Holanďan Dan, který se do Dolní Poustevny uchýlil s manželkou a dětmi na útěku před velkoměstskou civilizací, již zdejší pokus o ryze přírodní existenci opustil; odstěhovali se do Anglie. Filmaře zajímal, protože jako jediný – ač mladý a cizinec – zkoumal zdejší historii. "Ale vadili jsme jeho ženě, která nenávidí televizi," směje se Dušek.
Minulost Sudet ve filmu ztělesňuje paní Váňová; jen ji a její matku coby uznávané výrobkyně umělých květin po válce neodsunuli. Prozrazuje i nejbolestnější zážitky, nicméně ani jí se do natáčení nechtělo; Dušek ji přesvědčil, až když zmínil sudetské osudy vlastního dědečka. Autoři filmu si však raději získávali důvěru vybraných hrdinů postupně, než aby vzali zavděk exhibicionisty, kteří se jim sami nabízeli.
Film vznikal více než dva roky zcela nezávisle, bez grantů či televize; až letos uvedla ČT jeho kratší verzi a delší filmová varianta se dočkala peněz na výrobu kopií pro kina. Přímý nástupce Poustevny už je rychlejší: letošní jihlavský vítěz Vít Janeček, kterému cenu předával právě Dušek, uvede svůj oceněný dokument Ivetka a hora do kin krátce po Poustevně, 17. listopadu.
