Dá se v poslední době vůbec najít nějaký divácký hit, který by byl zároveň psán původně pro divadlo? "Nestává se to často, ale občas se něco objeví. Kromě 'dejvického' Petra Zelenky je třeba zmínit trend inscenování nahrávek, především veleúspěšného Čtvrtníčkova Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit či Blonďatou bestii Tomáše Svobody, která se stala 'vývozním artiklem' A studia Rubín," uvažuje teatroložka Berenika Urbanová.
Zároveň je však schopna vyjmenovat řadu dobrých autorů: "Egon Tobiáš, Martin Františák, Lenka Lagronová. Problémem spíš je, že dnes prostě není obvyklé psát přímo pro divadlo. Možná právě proto divadelníci často sahají k adaptování jiných než divadelních žánrů," uvažuje.
Čtěte v sobotu
O trendu převádění literárních a filmových děl na divadelní prkna čtěte v příloze MF DNES Scéna.
Po současných autorech pátrá Švandovo divadlo. V posledních letech je hledá cíleně, vybízí k psaní a následně jim poskytuje prostor a příležitost. "Zdá se mi, že většinou jsou současné hry stejně hlučné a suverénní jako doba, ve které vznikají," uvažuje umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár.
"Chybí mi něco křehkého a subtilního. Něco obyčejného, lidského, zranitelného, sepsaného z hluboké potřeby intimní výpovědi, bez vypočítavosti a ohledů na to, co si o tom kdo bude myslet," dodává Gombár, který na své scéně koncem loňské sezony uvedl divadelní adaptaci Kafkovy Proměny.
Právě Gombára jako jednoho ze současných zajímavých autorů české scény jmenuje dramaturgyně Městských divadel pražských Věra Mašková. "Švandovo divadlo získalo v jeho osobě nejen uměleckého šéfa, ale také svébytného velice nadaného dramatika," říká.
Ještě jsou tu Uhde a Kohout
"Stále ještě můžeme čerpat z díla skvělých dramatiků starší generace jako je např. Pavel Kohout či Milan Uhde, kteří také ještě neřekli poslední slovo," pokračuje Mašková. Její Městská divadla pražská nyní zkoušejí původní českou hru Veterán od Marka Epsteina, kterou spolu s autorem připravuje režisér Pavel Khek.
Zajímaví autoři se najdou i mimo Prahu. "Musím zmínit Komorní scénu Aréna, jejíž dramaturg Tomáš Vůjtek píše vynikající hry, které pak uvádí u sebe v divadle," upozorňuje divadelní kritička Urbanová.
"Dále Klicperovo divadlo v Hradci Králové, jehož umělecký šéf a režisér David Drábek napsal pro svou scénu řadu textů (paradoxně zaznamenal asi největší ohlas s původně rozhlasovou Koulí o Heleně Fibingerové) či komediograf a grafoman Antonín Procházka, jemuž plzeňské Tylovo divadlo uvedlo přes desítku titulů," vypočítává.
