Belgickou skupinu Hooverphonic založilo v roce 1995 trio muzikantů Alex Callier, Frank Duchęne a Raymond Geerts, ovšem tehdy ještě pod názvem “Hoover”. Až později se kvůli protestům továrny, která jméno používala už dřív, přejmenovali na “Hooverphonic”.
Jejich hudební začátky ovlivnili umělci typu Julee Cruise, Massive Attack, Angelo Badalamenti nebo Portishead. Ačkoli Alex Callier ve skupině původně i zpíval, poprosil svou kamarádku Esther, aby mu do některých písní nazpívala vokály. Přitom zjistil, že ženský hlas se k hudbě jeho typu hodí vlastně mnohem lépe než jeho.
Jako první nahráli skladbu Inhaler a ta podnítila nahrávání dalších písní, které se později dostaly na debutové album. Frank v té době pracoval jako zvukař v Galaxy Studios a demo s nahrávkou Inhaler pustil manažerovi studia. Udělala na něj takový dojem, že skupinu doporučil několika mezinárodním nahrávacím společnostem.
Ačkoli si tenkrát ještě Hoover nedělali žádné plané naděje, dostali několik lákavých nabídek od velkých společností a nakonec se rozhodli pro belgickou pobočku Sony. Zde v roce 1997 nahráli debut A New Stereophonic Sound Spectacular. Ještě před nahráváním alba opustila skupinu Esther, kterou brzy nahradila zpěvačka Liesje Sadonius. Album mixoval Roland Harrington, který spolupracoval například s Björk, Simply Red nebo Soul II Soul.
Opravdový průlom však Hooverphonic zaznameli teprve, když se jejich skladba 2Wicky z prvního alba dostala na soundtrack k filmu Svůdná krása, který režíroval slavný Bernardo Bertolucci. Úspěch, mediální kolotoč a následné turné k desce
|
Hooverphonic: | |
| 1. | Sometimes |
| 2. | One |
| 3. | Human Interest |
| 4. | Nirvana Blue |
| 5. | The World Is Mine |
| 6. | Jackie's Delerium |
| 7. | Sad Song |
| 8. | Day After Day |
| 9. | Shampoo |
| 10. | Others Delight |
| 11. | Opium |
| 12. | The Last Supper |
| 13. | The Kiss |
Druhé album Blue Wonder Power Milk nahráli Hooverphonic už s její pomocí a s producentem Markem Plattem (David Bowie, The Cure). Po nahrávání vyjeli na turné po Evropě se skupinou Massive Attack a nahráli také cover nahrávku Shake the Disease pro Depeche Mode na album Various Artists For the Masses.
Následovalo další turné ve společnosti anglické skupiny Moloko a francouzského DJe Kid Loca. Bohužel historie se opakovala - hudební šoubyznys tentokrát vyčerpal Franka Duchęne. V roce 1999 se tak počet kmenových členů Hooverphonic ustálil na číslovce tři.
Na podzim roku 2000 jim vyšlo třetí album The Magnificent Tree, se kterým byli na turné i u nás. Na koncertech nakonec strávili celkem celkem rok a půl a pak se na šest měsíců zavřeli do studia.
Letos se vynořili s novou deskou Jackie Cane, která vyšla koncem září a jejíž pilotní retro-singl The World Is Mine si vede velmi dobře v hitparádách. Na desce se Hooverphonic inspirovali osudem Jackie Cane - známé popové zpěvačky, kterou zničila její hvězdná kariéra. Narozdíl od ní však Hooverphonic snad svou ztracenou rovnováhu již našli...
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Belgická kapela Hooverphonic bude hlavní hvězdou festivalu Rock for People, který se uskuteční 3.-5.7. 2004 v Českém Brodě. |
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Belgické trio Hooverphonic. |
 Hooverphonic: Jackie Cane. Obal alba. (2002). |
