Na podzim roku 1974 se ve Vídni, v domě mecenáše Herberta Turnauera, sešli na tři týdny celoživotní přátelé, divadelníci, myslitelé, komici a spisovatelé Jiří Voskovec a Jan Werich. Čtyři večery svého pobytu věnovali u magnetofonu nahrávce vzpomínek, vyprávění a upřesňování důležitých okamžiků svého života. Patnáct minut z tohoto vzpomínání již vyšlo v roce 1975 v USA na LP Relativně vzato. Nyní, po 38 letech, vychází tento záznam téměř kompletní na dvou CD. Unikátní rozhovor je o to cennější, že V+W se zde setkali naposledy osobně.
Zásadními tématy této jejich "poslední forbíny" jsou vzpomínky na mládí a studia na tzv. Křemencárně, Werichovo totální zklamání z nemožnosti cokoliv v době normalizace v Čechách publikovat a jakkoliv se uplatnit, vzpomínky na Jana Masaryka a Julia Fučíka a radost z toho, že fenomén, zvaný Osvobozené divadlo, oslovuje i další generace mladých lidí, kteří znají zpaměti předscény, písničky, i celé pasáže z her slavné dvojice.
V bookletu jsou otištěny statě tří autorů. Majitel záznamu Karel Koliš zajímavě popisuje historii setkání, novinář František Cinger doplňuje podrobnosti a publicista Jiří Černý glosuje: "Číst Voskovce a Wericha je duševní potěšení. Slyšet jejich hlasy je však přímo tělesná rozkoš... Přátelství Jiřího a Jana překlenulo i oceán a jejich dvojhlas nevyschnul dodnes."
František Cinger končí svůj text prohlášením: "S o to větší pozorností naslouchejme jejich vyprávění, které činili s vědomím, že může jít o vzkaz budoucím generacím. O odkaz nám i našim potomkům."
