RECENZE: Divadelní sály Anně K. sluší, ale rockerskou duši nezapře

Dá se zkrotit divoká nátura do klece akustického divadelního koncertu? V případě Anny K. ano i ne. Zpěvačka se musí hodně ovládat a je vidět, jak s ní hudba šije i při sezení na židli, ale na závěr to roztočí a rozeskáče klidně celé divadlo.

Anna K. akusticky

85 %

Praha, Divadlo Hybernia, 4. listopadu 2013

Je to zvláštní pocit, vidět Annu K. usazenou na vysoké židli uprostřed divadelního jeviště. Navíc ten kus koberce pod ní, aby se obýváková atmosféra ještě zdůraznila. Před očima se míhají vzpomínky na velké a hlasité rockové koncerty, které táhla svým hlasem tahle drobná tmavovláska, zatímco teď sedíte v plyšovém sedadle divadelního sálu a sledujete, jak vypadá její první akustická tour.

Vypadá jinak. Písně dostaly nové aranže, kde zkrocení původních divokých kytar vyvážili muzikanti pro hudbu Anny K. neobvyklými nástroji, kupříkladu bendžem, mandolínou či djembem. Na pódiu se objevilo vedle zpěvačky jejich pět tradičních muzikantských kolegů, navíc přibyl na toto turné perkusionista Vít Halška, a tak mělo i akustické vystoupení pořádnou šťávu.

A že jí bylo! Ať už byla nabitá energií a tryskala při písních Jedem krajinou nebo Kruh, kdy na konci zpěvačka vystřelí ze židle se slovy: "Já už to nemůžu vydržet!" a začne pochodovat u hrany pódia, nebo naopak hutná a temná jako asfalt při Mezi kostmi, výrazně zpomalené a pouze za doprovodu kláves. Co na tom, že při některých vyšších pasážích zpěvačce během koncertu přeskočil hlas, nebo se úplně zapomněl, jak sama vtipně říkala, někde na podlaze v hospodě U Hrocha. Atmosféra byla i přes tyto chybky skvělá.

Hosté zvedli laťku ještě výš

Anna K. a StringerBessant

Stejně tak i hosté, kteří byli dárkem pro návštěvníky obou koncertů v pražském Divadle Hybernia. Ale možná ještě více si je užila samotná Anna K., která přiznala: "Jsou to mí idolové už šestnáct, sedmnáct let." O kom je řeč? O StringerBessant, tedy akustickém projektu Garyho Stringera a Jacka Bessanta z anglické kapely Reef. Stringerův hlas zněl uhrančivě zaplněným divadelním sálem a posunul již tak skvělé vystoupení ještě o kus dál.

Zpěvačka tak měla před sebou vysokou laťku, ale přeskočila ji s grácií. I když u Tamaryšku vypadávaly nejvyšší tóny, přišla silná O kousek vedle tebe s perfektními aranžemi a pořádně rockovým randálem na závěr. Emočním vrcholem ale byla až Píseň o slzách, při níž běhal mráz po zádech a ježily se chlupy na rukou. Dalo se to čekat, vzhledem k obtížnému období, v němž píseň vznikala a které není třeba připomínat. Vnitřní síla téhle písně je prostě neuvěřitelná.

Jenže se opět přitvrdilo, a to i v komorním prostředí prken, která znamenají svět. Písně Děti květin, Šestý smysl a hlavně Lehce nevinná přitáhly na pódium takovou smršť, že na konci posledního songu dohrávali kytarista a basák klečící na kolenou. Klidná a domácká atmosféra koncertu byla pryč, nastoupil pořádně rozjetý rock, což bylo jakýmsi přirozeným zrychlením na cílové rovince.

Celé divadlo na nohou

A podařilo se i zvednout diváky ze sedadel, ačkoliv až při českém coveru slavné písně Because the Night. Následoval ohlušující aplaus, který Annu K. dojal k několika malým a rychle potlačeným slzám. "Děkujeme mockrát, Praho, tak jsme to spolu dokázali! Tenhle večer pro mě znamená velmi mnoho, opravdu," řekla zpěvačka po další písni, představila kapelu a rovnou přidala Nebe, tentokrát v rockovějším provedení.

Přídavků bylo ještě několik, na pódium se vrátilo i duo StringerBessant, a lidem se ani po více než dvou hodinách nechtělo domů. A nechtělo se ani Anně K. Akustické koncerty si většinou uchovávají tu melancholičtější a tišší polohu, nicméně závěrečné "vystřelení z kanónu" ničemu neuškodilo, naopak dalo vzpomenout na divokou náturu zpěvačky, což jistě její fanoušky potěší.