Vítěze dnes ve Stockholmu oznámil tajemník Švédské akademie Peter Englund. Vargas Llosa byl oceněn za "zmapování struktur moci a jeho pronikavé zobrazování odporu, revolty a porážky jednotlivce".
Čtyřiasedmdesátiletý Peruánec již dříve získal cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům (La casa verde, 1966). Zároveň je laureátem nejprestižnějšího ocenění v oblasti španělsky psané literatury - Cervantesovy ceny.
Zpráva o ocenění spisovatele dostihla v New Yorku. Byl prý velmi "pohnut a překvapen", cituje agentura ČTK.
Experti už před vyhlášením vítěze tipovali, že letošní Nobelovu cenu za literaturu získá neevropský autor. V posledních šesti letech totiž byl pětkrát oceněn Evropan a akademie za to byla kritizována.
Mezi favority letošního ročníku podle sázkových kanceláří přesto patřil švédský básník a spisovatel Tomas Tranströmer, syrský básník píšící pod pseudonymem Adonis, Korejec Ko Un, polský básník Adam Zagajewskij či japonský držitel Ceny Franze Kafky Haruki Murakami.
V roce 1990 Mario Vargas Llosa neúspěšně kandidoval na peruánského prezidenta proti Albertu Fujimorimu.
Vargas Llosa předběhl i americké romanopisce Cormaka McCarthyho, ale i favorizovaného Keňana Ngugiho wa Thiong'o (více ZDE).
Vargas Llosa, který napsal více než 30 románů, dramat a esejů, je prvním jihoamerickým laureátem Nobelovy ceny za literaturu od roku 1982, kdy byl takto vyznamenán slavný kolumbijský prozaik Gabriel García Márquez. Posledním oceněným Latinoameričanem byl v roce 1990 Mexičan Octavio Paz.
Velký ohlas měl v roce 1963 hned první Llosův román Město a psi, působivé zpodobnění autoritativních systémů. Velmi oceňovaný je jeho již zmíněný román Zelený dům (1966).
"Jsme velmi potěšeni, že téměř domovský autor našeho nakladatelství konečně získá celosvětové uznání," řekla iDNES.cz Magdaléna Potměšilová z nakladatelství Mladá fronta, které doposud vydalo šest Vargas Llosových románů v českých překladech.
"Stejně, jako Nobelova cena pomohla Hertu Műllerovou etablovat na českém trhu (květnové vydání jejího Cestovního pasu již budeme dotiskovat), věříme, že Nobelova cena i u tohoto autora zvedne zájem čtenářů," uvedla dále Potměšilová a dodala, že Mladá fronta připravuje na nejbližší dobu v edici Moderní světová próza hned několik nových titulů Vargase Llosy.
Co si od Vargase Llosy přečíst v češtiněMěsto a psi Zelený dům Tetička Julie a zneuznaný génius Vypravěč Kozlova slavnost Ráj je až za rohem Zlobivá holka |
Román z roku 1963 o neidylickém dospívání chlapců na vojenském gymnáziu Leoncia Prada v Limě. Částečně autobiografické dílo se stalo jedním ze zakládajících děl boomu latinskoamerické literatury 60. let. K jeho proslulosti v Peru přispělo mimo jiné i to, že jeho výtisky byly na dvoře vojenského gymnázia manifestačně spáleny. Vargas Llosa zachytil konflikt chlapců s nesmyslným vojenským drilem a absurditou lživého světa dospělých zcela novými postupy, které později zdokonalil a rozvedl v dalších svých knihách.
Román Vargase Llosy, původně vydaný v roce 1966, v němž rozvinul k dokonalosti své nové vypravěčské postupy a pokusil se totálně zachytit pestrobarevnou a mnohotvárnou skutečnost různorodého Peru a skrze ni i lidského údělu jako takového. V napínavě a objevně napsaném románu se prolíná několik dějových, časových i prostorových rovin a postavy přecházejí z jedné do druhé.
Román z roku 1977 je považován za nejvtipnější Llosovu knihu. Autor se vrací do dob svého mládí, kdy pracoval v rozhlasové redakci v Limě a přitom stíhal několik dalších zaměstnání, aby si vydělal na živobytí. Bláznivě se zamiloval do své daleko starší "tetičky" a proti vůli rodiny se s ní oženil. Autobiograficky podložený příběh se v knize prolíná s fiktivními rozhlasovými seriály geniálního psavce Pedra Camacha, vypravěčova kolegy z rádia.
V románu z roku 1987 se Vargas Llosa vrací k zážitku antropologické expedice do amazonského pralesa, který výrazně ovlivnil celou jeho tvorbu. Vzpomínky na léta studií na limské Univerzitě svatého Marka a na práci v televizi se prolínají s pasážemi, kde autor napodobil styl indiánského vypravěče kmene Mačigengů. Právě tato indiánská vyprávění legend i všedních příhod patří k nejkrásnějším stránkám, jaké kdy Vargas Llosa napsal.
Román z roku 2002 opět propojuje dějiny s fikcí. Urania Cabralová se po pětatřiceti letech vrací domů do Dominikánské republiky, aby se konečně rozloučila s bolestivou minulostí. Na kraji silnice číhají večer v autě čtyři ozbrojení muži. Autor z těchto dvou situací splétá mnohovrstevnatý, krutý a místy až tragikomický příběh dominikánského diktátora Rafaela Leonidase Trujilla, řečeného Kozel. Román o diktatuře jako o stavu mysli v mnohém připomíná i naši nedávnou minulost.
V románu z roku 2003 líčí autor životní osudy dvou osobností, které zavrhly měšťácké pohodlí a jistoty a jejichž údělem se stalo "hledání ráje": legendárního francouzského malíře Paula Gauguina a jeho u nás méně známé babičky Flory Tristánové, jež byla významnou sociální reformátorkou a předchůdkyní levicového feminismu, a nabízí tak mnohovrstevnatý pohled na téma utopií v 19. století. A vzdává mimo jiné hold své vlasti, neboť společné kořeny obou hrdinů se nacházejí v Peru.
Román z roku 2006 se dá považovat za jakousi autorovu životní bilanci. V příběhu peruánského překladatele Ricarda Somocurcia, jehož jediným životním cílem je uchytit se natrvalo v Paříži a získat lásku jedné zlobivé holky, Vargas Llosa ve zkratce zachytil postupnou proměnu atmosféry a názorů západních intelektuálů ve druhé polovině 20. století. Ricardo prožívá klíčové události na stejných místech jako kdysi Vargas Llosa a všude se mu do cesty plete jedna "zlobivá holka", kterou vypravěč tvrdošíjně miluje, ačkoli mu vyvádí jeden nepěkný kousek za druhým.V roce 1990 Vargas Llosa neúspěšně kandidoval na peruánského prezidenta proti Albertu Fujimorimu. Po volbách se odstěhoval do Španělska a získal také španělské občanství, ale do rodné vlasti se často vracel.
Zbývá už jen cena za mír a ekonomii
Nobelova cena za literaturu byla udělena 102krát 106 autorům, a to v letech 1901 až 2009. Loni ji získala do té doby málo známá německá spisovatelka pocházející z Rumunska Herta Müllerová.
V pátek oznámí norský výbor laureáta Nobelovy ceny za mír. V pondělí 11. října pak vyhlašování cen vyvrcholí ve Stockholmu udělením ceny za ekonomii.
