Albem Jsem Langerová jednoznačně přesvědčila, že byť se do první ligy českého popu dostala za mírně řečeno svérázných okolností, nebyla to náhoda. Album se pohybuje v linii kytarového popu se zákruty k folku i rocku, a ve stejném duchu se odvíjel i premiérový koncert turné, kterému od samého začátku aplaudoval velmi slušně zaplněný sál, pokrývající všechny věkové vrstvy publika.
Langerová působí velmi sebevědomě a přitom nesmírně bezprostředně, normálně. To se v českém popu hned tak nevidí. Má ale také důvod: dobře ví, že její repertoár je konečně velmi kvalitní, lze z něj vystavět nesmírně barevný "setlist", za zády má navíc velmi dobrou a uvolněnou kapelu, které zásadním způsobem neublížila ani výměna na postu kytaristy, když Martina Ledvinu, jinak producenta a spoluautora poslední desky, nahradil výrazně mladší Ludvík Kulich.
Přestože se kapela umí do nástrojů rockově opřít, atmosféra koncertu je spíše klubová, i to Langerové naturelu svědčí mnohem víc něž nějaké halové skotačení s převleky a stroboskopy. Vsadila jen a jen na hudbu, na písničky, které mají - včetně textů - hlavu a patu, nehrají si na progres ani na umění, dokáží pobavit, rozeskákat i oslovit ve své intimitě.
Při úvodním novinkovém songu Amor se všichni ještě tak trochu hledali: kapela, publikum i zvukař. Následující Skvělej nápad z debutového alba už šel na jistotu, ukázal, že tu a tam kapela svůj sound podpoří i nějakým tím loopem a že publikum rozhodně nezůstane lhostejně stát stranou nepsaných výzev ke skandování a společnému zpěvu.
Posléze Langerová z akustické kytary "přezbrojila" na elektrického telecastera (tedy typ kytary, který dívkám a ženám mimořádně "sluší" a většina z nich, včetně těch největších světových písničkářských hvězd to dobře ví) a spolu s kapelou ve spojení písniček Pár důvodů a Pokušení potvrdila, že její vývoj je - viděno z dnešního úhlu pohledu - naprosto kontinuální.
Repertoár koncertu byl podle očekávání složen ze všech tří zpěvaččiných alb a zapadaly do něj - i díky nadšenému přijetí publikem - i největší hity začátků její kariéry, jako třeba Hříšná těla, křídla motýlí (kde recitativ, který ve studiové podobě působí až příliš strojeně, "vyřešilo" za Langerovou publikum, což jí jistě vytrhlo trn z paty).
Písně z nového alba se nikterak kriticky v aranžmá od alba nelišily, chybějící instrumenty vyřešily zmíněné loopy a samply (např. tabla v Jedináčkovi). Koncert vyvrcholil rockovou sadou Vysoké napětí a Když nemůžu spát, kdy se vlastně poprvé ve větší míře rozehrál světelný park. V přídavku samozřejmě nemohla chybět Voda živá a na úplný závěr zazněla jen v podání Langerové a houslistky Anny Mlinárikové citlivá Vzpomínka, píseň, po které zkrátka není co dodat a i jinak rozjuchané publikum to naštěstí pochopilo.
Vytýkat příjemnému koncertu "hnidy" v podobě občasných vokálních či kytarových zaškobrtnutí je poněkud nepřípadné. Jednak celek daleko přebil tyto drobnosti, jednak je samozřejmé, že začátek turné podobné rysy s sebou nese i u mnohem zkušenějších hudebníků. Langerová má ovšem výborně našlápnuto a zdá se prakticky vyloučeno, aby kdokoli, kdo má k jejím písničkám alespoň trochu vztah, ocházel z následujících koncertů šňůry nespokojen.
Aneta Langerová: Tour 2010
16. února 2010, KC Semilasso
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
