"Člověk v tomhle věku může mít někdy problémy, zvláště když prožije něco silného. Nyní konečně cítím, že existuju. Stojím na pódiu a nemusím mít pocit, že je to nezasloužené. A na desce Jsem dávám zatím asi nejvíc najevo, kdo jsem a co můžu lidem dát," říká zpěvačka.
Co rozhodlo o tom, jak bude nová deska vypadat?
Hrát pořád starší písně bylo docela vyčerpávající. Už jsem si říkala, že bych chtěla mít píseň, ve které se víc otevřu a která bude opravdu moje, taková anetovská. Všichni viděli, že se to ve mně pere. Pak jsme dělali první písničky - Bezvětří, Jedináček a Jsem. Tyhle tři skladby mě probudily a určily vývoj celé desky. Najednou jsem si chtěla víc naplno zazpívat.
Píšou pro vás Michal Hrůza, Oskar Petr, Tomáš Klus či Filip Horáček, ale i vaše věci jsou na novém albu v přesvědčivé, třeba píseň Dokola.
To je emoční výjev z velké depky. Většinou skládám v dobré náladě, ale když vznikla skladba Dokola, zrovna jsem nevěděla, kam dál. Na člověka padne deprese a začne se v ní pachtit. Ani jsem nepřemýšlela, co píšu. Šlo to samo. Písničkou si vlastně vytvořím kamaráda, který mi rozumí, dostane mě z blbé nálady. Už v tom nejsem sama.
Příště bude víc autorských věcí?
Je to možné. Nová deska mě naučila víc vědomě psát, myslím, že s touhle deskou jsem našla jiný přístup k tvorbě. Hudba mi nedělá problém, ale je těžké psát texty. Vše dělám na základě vlastních prožitků a vždycky se nechám překvapit. Hodně mi pomohl kytarista Martin Ledvina. Dodal mi komfort, snažil se, aby písničky dávaly na koncertech kompaktní celek, protože mezi deskami Spousta andělů a Dotyk jsou velké rozdíly. A ukázal mi, že všechno se dá stále zlepšovat.
Rádce Havel"Pan Havel mě pobavil, když mi řekl, že až budu mít hodně cen, ať za ním přijdu pro radu. Má prý skvělý systém na jejich archivování." |
Chvíli jsem uvažovala, jestli tam mám jít, výraz královna je na mě moc silný. Na druhou stranu jsem si říkala: Když je to živé hraní, proč ne? Myslím, že to dopadlo dobře, i když to byl jiný pohled na muziku, než mám já.
Zamýšlela jste se i nad tím, že mezi vámi a Evou Pilarovou je větší věkový rozdíl?
Vůbec ne. K paní Pilarové nebo Jiřímu Suchému cítím obrovskou úctu. Stejně uznávám paní Hegerovou, paní Kubišovou nebo Václava Havla. Jsou pro mne důkazem, že věci jdou dělat tak, jak člověk chce, nezaprodávat se, a že lidé to vycítí. To je pro mě povzbuzení. A třeba pan Havel mě pobavil, když mi řekl, že až budu mít hodně cen, ať za ním přijdu pro radu. Má prý skvělý systém na jejich archivování.
Jednou jste řekla, že v sobě máte draka, což je vzhledem k vaší tichosti docela překvapivé. Kdy se ten drak projeví?
Je to půl na půl i v rámci toho, jak se cítím a jak bych se chtěla prezentovat. Na koncertě chci hrábnout do kytary, trochu se rozdovádět a dát jakoby prostor mému věku a všemu, co k tomu patří. Zároveň mám melancholickou polohu, ráda hraju balady na kytaru nebo na piano. Mění se to různě a koncert je díky tomu pestrý. A mimo pódium patřím mezi extrémnější povahy. Buď mám introvertní, nebo otevřenou náladu. Zatím jsem nenašla balanc. Ty dva lidi v sobě bych taky chtěla někdy v budoucnu seznámit, aby se trochu podporovali a nekřížili si cesty.
Jak vnímáte novou řadu SuperStar?
Soutěž dospěla k lepší prezentaci, je bezprostřednější. To mě těší. Je tam pár dobrých zpěváků, líbí se mi Martin Chodúr a Leona Šenková i Dominika Stará nebo Jan Bendig. Kolo od kola sleduji obrovský posun u některých účinkujících.
Vy jste prožila po vítězství v SuperStar obrovský vzestup slávy takřka stup sláv ze dne z na den, desku Spousta andělů si koupilo více než 100 000 lidí. A pak jste vydala jakoby do sebe schoulené album Dotyk. Proč?
Měla jsem pocit, že musím všechno změnit, potřebovala jsem se zbavit určité nálepky. Hledala jsem svou cestu. To mě vedlo k Dotyku. Udělat něco jiného, co nikdo nečeká. Zničehonic jsem se ocitla na pomyslném vrcholu popularity. Nevěděla jsem, jak je to možné. Proto jsem měla tendence se na pódiu omlouvat. Všechno se zkombinovalo s mou plachostí a z toho vznikl Dotyk. Je to výpověď o tom, co se dělo po té velké události. Samozřejmě jsem věděla, že každý si musí projít svou cestu. Ale uvědomit si to je jedna věc a potom se tak chovat druhá.
Dnes už soutěž vnímáte s větším odstupem?
První ročník měl obrovskou výhodu v tom, že lidi zažívali velkou euforii. Myslím, že soutěž změnila jejich pohled na zpěváky a přivedla na scénu zajímavou mladou krev. I tenkrát jsem si byla vědoma, že bez soutěže bych se těžko prosazovala, zvlášť se svojí povahou. Samozřejmě jsem za tu zkušenost hodně ráda. Ale měla jsem cíl jít si dál po svých.
Aneta LangerováZa pár dní oslaví Aneta Langerová třiadvacátiny - narodila se 26. listopadu 1986 v Benešově.
Vyhrála soutěž DO-RE-MI, dostala se do finále Rozjezdů pro hvězdy, ale obrovský úspěch a slávu jí přineslo v roce 2004 vítězství v prvním ročníku soutěže Česko hledá SuperStar. Album Jsem je její třetí deskou - předtím vydala alba Spousta andělů a Dotyk. Jejím vzorem je Alanis Morissette. |
Hudbě se věnovala od dětství. V šesti letech se začala učit na klavír, v osmi si přibrala kytaru a ve sboru Jiřího Bardy v Říčanech také začala zpívat. Ve čtrnácti letech se stala součástí kapely SPB (Spolek přátel bigbítu) na Sázavě.
