Jméno Kate Chopinové, jejíž Probuzení právě vyšlo česky, ve zdejším kulturním kontextu příliš nezní - její kvality dosud mohli ocenit jen studenti anglistiky a čtenáři časopisu Světová literatura, kde se roku 1995 objevily její dvě nepříliš reprezentativní povídky.
Přitom dnes je tato americká spisovatelka považována za jednu ze zakladatelek takzvaně ženské literatury - literatury psané ženami, určené ženám a o ženách pojednávající.
Cesta Chopinové na výsluní však nebyla přímočará ani ve Státech. Po prvních povídkách, jež vyšly v lokálních časopisech, se o její tvorbu začali zajímat redaktoři z východního pobřeží. Vycítili, že vystižení exotického prostředí New Orleansu včetně ostrovů v zálivu, s paletou louisianských postav od aristokratů po mulaty a černochy, má šanci zaujmout celý národ.
Chopinová také za svého života byla uznávanou regionalistkou, uznávanou spisovatelkou se však stala až v 60. letech. Tehdy její vrcholný román Probuzení po půlstoletí všeobecného mlčení objevily feministky.
Bez výčitek či lítosti
Probuzení vyšlo roku 1899, v době, kdy se v USA o takzvané nové ženě, nárokující si společenskou, ekonomickou a politickou rovnost, hovořilo už nahlas a veřejně. Kult pravého ženství, v němž je muž živitelem a ochranitelem a žena zdobným ornamentem a vzornou matkou, nahlodávala i literatura - konkrétně prózy Henryho Jamese, v nichž si mladé ženy postupně uvědomovaly samy sebe a chtěly kontrolovat vlastní životy.
A přece se kolem Probuzení strhlo pozdvižení. Hrdinka Edna Pontellierová se totiž podle dobové morálky chovala výstředně a sobecky, a co horšího, neprojevovala nad tím sebemenší lítost. A nadto Ednu neodsoudila ani autorka, která tak popřela neochvějnou protestantskou logiku viny, hříchu a trestu.
Kritika román až na výjimky častovala adjektivy typu chorobný, morbidní či špinavý, sprostý a vulgární a zazněly i rozhořčené hlasy čtenářů. I když se autorka snažila hájit a utrousila několik kousavých poznámek v periodickém tisku, veřejné pohoršení ji zjevně ochromilo - nikdy se nepokusila vydat svou povídku Bouřka, zařazenou až do jejího sebraného díla roku 1969.
Kate Chopinová (1850-1904)O autorce Narodila se v St. Louis v relativně bohaté rodině. Mladá Kate četla hlavně anglické a francouzské autory (Austenová, Flaubert, Maupassant) a chovala se nezávisle (kouřila na veřejnosti a procházela se bez doprovodu), avšak v 19 letech se vdala. Porodila šest dětí a až do roku 1879, kdy podnik jejího muže zkrachoval, plnila společenské povinnosti manželky v New Orleansu. Dva roky po manželově smrti se s dětmi vrátila do St. Louis. Psát začala v 39 letech. Už v prvních prózách se objevuje konflikt mezi požadavky na ženu coby manželku a matku a potřebou každého jedince mít vlastní život. Nevyhýbala se ani dalším až tabuizovaným otázkám: od alkoholismu přes rozvod po zobrazení údělu otroka. Napsala - kromě příběhů pro děti, poezie, recenzí a kritiky - přes 150 povídek a skic a tři romány. |
Na několika stránkách tu touze a síle okamžiku podlehne vdaná žena a ženatý muž. Ani je netrápí výčitky svědomí, naopak - posléze ještě vstřícněji vnímají své oficiální protějšky! Svět mužů a žen v Probuzení není dogmatický či černobílý. Obývají ho ženy různých typů: jedny konvenční role zcela uspokojují (Adele Ratignolleová), dalším se život bez manžela a dětí zdá přece jen poněkud prázdný (mademoiselle Reiszová).
A pak je tu ona nenaplněná Edna Pontellierová. Společenské konvence sice její erotické touhy potlačily, ale stačí pobyt u moře a otevřená konverzace s kreoly o intimních záležitostech, aby pod vlivem přitažlivého mladého muže začala vnímat, co všechno jí dosud scházelo. Ednin otec, bývalý plukovník konfederační armády, manželovi radí, aby uplatnil autoritu a pevnou ruku, neboť "bez nich to nejde".
Rodinný lékař vyloučí dědičnou chorobu i okouzlení intelektuálkami, které s nadsázkou charakterizuje jako "hluboce oduševnělé, všem nadřazené bytosti", a naopak naléhá, aby ponechal věcem volný průběh. Ostatně Ednin manžel má do tyrana daleko - svou ženu chce sice do jisté míry vlastnit, ale zároveň projevuje nezvyklou trpělivost a toleranci.
Strhující finále
Ústřední metaforou románu je titulní probuzení - ani ne tak intelektuální, jako spíše smyslné a smyslové (Ednino milostné vzplanutí a snaha malovat). Metaforou však může být i způsob, jakým zde muži hovoří o ženách vymykajících se jejich chápání: zatímco pan Pontellier si o Edně myslí, že je "trochu duševně vyšinutá", emancipovanou mademoiselle Reiszovou má švihák Arobin za "napůl šílenou".
Obrazně lze vnímat i Edninu "ptačí budku", která není jen domem ve fyzickém slova smyslu, ale především prostorem, kde se žena může nadechnout a být svou vlastní paní. Otázky nakonec vzbuzuje i hrdinčina sebevražda, která završí Ednin vývoj od pláče, zmatku a dětinských gest až k nezvratnému rozhodnutí.
Je Edna stejně jako stereotypní jižanská postava tragického mulata uvězněna mezi minulostí a budoucností a nemá úniku? Nebo je to akt svobodné vůle, jímž se nahá Edna v moři zbavuje veškerých pout, jak by se později domnívali francouzští existencialisté? Netřeba dodávat, že právě v nejednoznačnosti spočívá krása strhujícího finále.
Nejdůležitějším prvkem románu je jemná a všudypřítomná ironie, kterou překlad, jinak poměrně zdařilý, bohužel neodráží zcela přesně: třeba když se Ednin manžel "znovu začetl" do novin ("once more applied himself to the task of"), v češtině uniká, že tuto činnost nejspíš vnímal jako svého druhu úkol. Naopak nepřekládat příležitostné francouzské a španělské promluvy či fráze, které tehdy tvořily nedílnou součást lokálního koloritu, se zdá moudré. Sporné zůstává, proč se na obálce a na záložce nepřechyluje autorčino příjmení - že by zásah feministky?
KATE CHOPIN - Probuzení
Přeložila Jana Kunová. Euromedia Group - Knižní klub, 192 stran, cena 219 korun
Hodnocení MF DNES: 90%
