Teatrální a živočišnou show, kterou na pódiu předvádí americká zpěvačka Amanda Palmer (1976) sólově i s kapelou Dresden Dolls, tuzemské publikum dobře chápe. O tom, že to tahle diva s fanoušky opravdu umí, svědčí i fakt, že svou poslední desku Theatre Is Evil vydala jen na základě financí z internetové sbírky. Posluchači jí na ni poslali 1,2 milionu dolarů.
Hrála jste u nás několikrát, naposledy loni na podzim v pražském klubu. Míříte na Rock for People se stejně pojatou show?
Ne, je úplně jiná. Přijedu s úplně novou kapelou, mám nové písničky, novou instrumentaci, nového bubeníka. Moc se na to těším. Je to opravdu dlouhé turné, takže nějakým změnám v sestavě se nevyhnete, ale aspoň je to pro mě i pro lidi osvěžující. Kapela, se kterou teď hraji, je úžasná, jsou to všichni vášniví hráči a na pódiu skvěle komunikujeme. Vybičují mě k věcem, které bych na sólovém koncertě asi nikdy nesvedla. A navíc u vás máme jedno z nejlepších publik na světě.
Až tak?
Poslední tři koncerty, které jsem odehrála v Praze, byly prostě nejlepší, protože lidi byli nádherně entuziastičtí. Hrála jsem v Paláci Akropolis a z toho místa jde jiná energie, než je obvyklé. Fanoušci v Praze umí zešílet a elektrizovat. A bylo to tak vždycky. Poprvé jsem u vás byla, když mi bylo patnáct. Můj někdejší přítel žil v Berlíně a jezdili jsme do Prahy často, protože mě fascinovalo, jaký má to město umělecký podtón.
Kickstarter.com: Amanda Palmer zajistila úspěch svojí kampani i propracovaným systémem odměn, včetně večeře se zpěvačkou.
Mám vás zafixovanou jako typickou klubovou postavu. Jak se vlastně vyrovnáváte s hraním "pod širákem"?
Jak kdy. Může to být velký festival, a když je pod pódiem narváno a dav je divoký, je z toho extatický zážitek. Ale když jsou lidi unavení, prší a zvuk stojí za houby, klidně to může skončit jako ten nejhorší koncert na světě.
Snažíte se to předem ovlivnit nějakou speciální přípravou v šatně?
Něco jako rituál? Mně nejspíš obyčejně stačí dát si make-up. Tak se totiž dostávám do koncertní nálady. Vypínám okolní svět a připravuji se vstoupit na ten pódiový.
Jako by Amanda Palmer byla jenom postavou, kterou jste stvořila?
Ne, tak to vůbec není! Na pódiu jsem pořád já, jen potřebuji odbourat všední problémy. Nezabývat se malichernostmi, vztahy, dramaty každodenního života. Odevzdat sebe na sto procent pódiu.
A ve správný okamžik skočit po hlavě do lidí… Na svých koncertech provozujete často stage diving. Pamatujete si, kdy jste z pódia skočila lidem do náručí poprvé?
Asi ještě na střední, nejspíš na nějakém punkovém koncertě. Myslím, že tehdy hráli Misfits. Bylo mi nejvýš patnáct a ten večer jsem skončila s monoklem.
Rock for People2.-5. července, Festivalpark Hradec Králové Letošní Rock for People prošel po loňských bouřkách změnami. Hrát se bude jen na jedné odkryté scéně, druhá bude schovaná do obřího stanu. Hlavními lákadly jsou letos rockové kapely Queens of The Stone Age či Thirty Seconds to Mars. Taneční scénu zastoupí Parov Stelar Band či divocí Modestep. Lákadlem je i čtvrteční vystoupení Karla Gotta, který zahraje na rockovém festivalu poprvé. Rock for People bude zavírat v pátek českým dnem, na němž zahrají Kabáti s big bandem, Tomáš Klus či Kryštof. |
Teď už to berete jako rutinu?
Pořád to miluju. Ať už to dělám já, nebo někdo z publika. Je to ohromný moment euforie. Rituál, kdy se odevzdáte lidem a necháte se nést. A vůbec to není nebezpečné, jak se někdy říká. Musíte to jenom jednou zkusit.
Když už je řeč o nebezpečí, vy se svou dekadentní image asi máte nebezpečné věci ráda, ne?
Hmmm. Mám ráda emocionálně nebezpečné věci. Ty fyzicky ani ne.
Co přesně máte emocionálně nebezpečnými věcmi na mysli?
Ráda se s emocemi pouštím do riskování, konfrontuji je, posunuji jejich hranice. Je to zřejmé z mé hudby, z mých textů i psaní. Ráda se dostávám hluboko pod povrch. A pokud chcete příklad, poslechněte si moji poslední desku.
Tu vám komplet zaplatili fanoušci díky kampani na internetovém serveru Kickstarter. Myslíte si, že tahle cesta, dotování desek a dalších počinů předem fanoušky, může fungovat pro každého?
Jsem přesvědčená, že ano, zvlášť když vidím zblízka a zezadu do poměrů v hudebním průmyslu. V internetové sbírce to může zkusit každý a uvidí sám.
Pro představu. Kolik času trávíte denně komunikací s fanoušky?
Když mám náladu, visím na internetu celý den, když ne, tak se klidně na čas odmlčím. Měla jsem k internetu vždycky blízko a komunikovat přes něj je pro mě přirozené. Jakmile vznikla možnost se připojit, udělala jsem to. Přišlo mi skvělé, že prostřednictvím sítě se můžu dostat blíž k lidem. Ale nenapadlo mě, kam až to půjde.
