V listopadu uplyne třiadvacet let od doby, kdy na následky AIDS zemřel jeden z největších hlasů, které kdy populární hudba měla. Přestože je Freddie Mercury tak dlouho po smrti, jeho někdejší spoluhráči z kapely Queen se již podruhé ponořili do archivů, aby fanouškům na předvánoční trh přinesli nové písničky s jeho hlasem, jejichž základy prý vznikly v 80. letech.
Album se bude jmenovat Queen Forever. A už při přečtení názvu se nabízí otázka, zda tu někteří zasloužilí umělci díky snaze vydavatelů a pozůstalých vydělat na odkazu co nejvíc budou opravdu a doslova navždy.
Už minulý pokus oživit Queen na desce Made In Heaven skončil slušně řečeno utopený v kudrnatých sólech Briana Maye. A už dopředu se dá předvídat, že na desce se nová Bohemian Rhapsody, Somebody to Love, Don’t Stop Me Now, Crazy Little Thing Called Love nebo We Are the Champions objeví jen těžko.
Jacksonova telefonní reklama
Událostí, o které se hodně mluvilo letos na jaře, bylo vydání „nové“ desky Michaela Jacksona, která dostala název Xscape. Staré nahrávky na ní dostal do rukou hiphopový rutinér Timbaland a další. Do singlu Love Never Felt So Good přizpíval sloku Justin Timberlake, který chtěl být ostatně vždycky považován za Jacksonova následníka, a výsledkem byl komerčně docela úspěšný titul.
Na základě jeho prodejů se zástupci vydavatelství Sony a pozůstalosti krále popu nechali slyšet, že mají v šuplících další materiál, který by mohl vydat až na osm alb. Paul Anka, který je podepsán pod původní verzí singlu, už v rozhovorech hovoří o tom, že má s Timberlakem do budoucna roztočenou další Jacksonovu písničku.
A celou „mrtvolnou“ přehlídku korunovalo předávání cen časopisu Billboard, na kterém se Michael Jackson objevil coby hologram vymodelovaný z jeho někdejšího vystoupení, kdy byl na vrcholu (čtěte zde). I titul desky Xscape byl v tomto případě zcela nepokrytou malou domů pro korporaci Sony, která jím propagovala své telefony Xperia.
Queen i Jackson byli vrcholnými reprezentanty populární hudby a showbyznysu a není divu, že ten je začal po smrti požírat. I když je lidé stále kupují, kvalita posmrtných desek poskládaných z fragmentů, které muzikanti nahráli, ale sami neodsouhlasili k vydání, především ukazuje, jak důležité je i v populární hudbě vizionářství.
Nezáleží na tom, kolik toho zbylo na jakých páscích, autenticitu a sílu posouvat věci dopředu, které Jackson i Mercury měli, na „nových“ nahrávkách jen těžko uslyšíme. Zvlášť když je - jako v případě Jacksonovy posmrtné desky Michael - vůbec otázkou, zda jejich party nezpívají imitátoři.
Zaprášené nahrávky
Že vydávání posmrtných desek je téměř vždy ošemetné, si uvědomují v podstatě všichni, kteří se v hudebním byznysu pohybují. I proto producenti posmrtné desky britské divy Amy Winehouse před vydáním alba Lioness: Hidden Treasures dávali předem hlasitě najevo, že přestože kvůli albu prošli hodinami nahrávek, rozhodně nechtějí z ikonické divy udělat dalšího 2paca. Naráželi tím na případ amerického rapera, který byl zastřelen v pětadvaceti letech. Následně mu po smrti vyšlo sedm alb a pro hiphopovou komunitu se jeho jméno stalo symbolem.
„Nemělo by smysl, aby tyhle písničky nevyšly a padal na ně prach,“ obhajoval vydání alba Amy Winehouse producent Salaam Remi poměrně oblíbeným argumentem vydavatelů. A právě producentské jméno může být v případě posmrtných desek vodítkem, zda se s jejich poslechem vůbec obtěžovat. Nebo zda desku připsat trendu vydávat pořád dokola stará osvědčená jména, protože mladých je tolik, že už na sebe masovou pozornost nestrhnou.
I v tomto poněkud morbidním segmentu hudebního trhu, který se díky technickým možnostem bude patrně dál rozvíjet, se však najdou klenoty. Rozhodně mezi ně patří pětialbová série American Recordings, kterou natočil s Johnnym Cashem takřka na smrtelné posteli producent Rick Rubin. V tomto případě se jako odkaz podařilo získat poklad.
