Nebýt studia Troma, filmový festival v Cannes by postrádal jednu ze svých hlavních atrakcí – přehlídku postav filmového studia Troma. Po Boulevard de la Croisette každý rok bok po boku pochodují Toxický mstitel, seržant Kabukiman nebo Tromeo spolu s desítkami svých fanoušků.
Vyrostli na nich tvůrci jako Peter Jackson či Quentin Tarantino, který s hodinkami ozdobenými Toxickým mstitelem honil parádu na nejedné filmové párty. Studio Troma už v New Yorku funguje již třicet let a svítí jako maják nezávislého filmu filmařům z celého světa.
Na konci října se Lloyd Kaufman přijede podělit o své zkušenosti nezávislého producenta a režiséra na festival Bloody Xmas pořádaný pod záštitou Festivalu fantazie Speciál v Chotěboři na Havlíčkobrodsku. Bude zde přednášet na téma "Natoč si svůj nezávislý film" a možná si i zahraje v některém z projektů českých filmařů amatérů.
Do jakého žánru řadíte Troma filmy?
Troma se stala v USA obchodní značkou, stejně jako je Disney. Máme filmy, seriály i komiksy. Lidé co jdou na Troma filmy do kina vědí, na co jdou, také vědí, že je čeká určitá zkouška toho, co vydrží. Náš humor je řekněme za hranicí dobrého vkusu – vybuchují u nás hlavy a nešetříme slizem. Nakonec i ty ses - stejně jako Quentin Tarantino nebo Takashi Mike - u nás režijně inspiroval.
Máte problémy s cenzurou?
V Evropě ne, ale v Americe existuje dvojí standard. Klasifikaci MPAA je podle našeho názoru mnohem přísnější pro nezávislé filmy, než pro snímky velkých studií. Tam, kam se dostane Bruce Willis, by nás dojít nenechali. Musíme toho spoustu vystříhat, když chceme jít ve Spojených státech s filmem do kin. Přesto když diváci vidí naše Troma logo, vědí, že je čeká dobrodružství, jak si ve velkém filmu studia nedovolí nabídnout. Problém Hollywoodu je ten, že vyrábějí filmy s vysokým rozpočtem, kterými se zavděčí všem. Takhle brzo skončíš na "kojenecké stravě". Pokud jsi zvyklej ji jíst, stačí ti, ale žít na ní, to tě fakt nemůže uspokojit. Je spousta lidí co si rádi dají pizzu s pálivou paprikou. A Troma je ta pálivá paprika z pizzy celýho kulturního světa. Mnoho kritiků z Amerického filmového institutu stále odkazuje na klasické filmové postupy, které započal Roger Corman. No a my jsme si je lehce upravili, přidali k nim humor nebo SF, horor, cokoli...
Jaký je mezi vámi a Rogerem Cormanem vztah?
Jsme velmi dobří kamarádi. On je jedním z mých učitelů. A stejně jako on své starší filmy, i já jsem dal svolení k novému natočení své klasiky – očekávejte remake Toxického mstitele ve velkém stylu.
Pracoval jste pro něj?
Ne, ale jeho filmy mě velice zaujaly. Studoval jsem na Ohio University a viděl jsem jeho filmy jako Malý krámek hrůz nebo The Trip, které změnily můj život. Díky lidem jako on jsem byl infikován filmovou horečkou, náhle jsem viděl, že to jde i za málo peněz. Že člověk může obejít studiový systém...
Přemýšlel jste někdy o spolupráci s Quentinem Tarantinem?
Předtím, než se stal slavným, tak ano, stejně jako jsem dal šanci tvůrci South Parku Treyovi Parkerovi, uvažoval jsem i o Tarantinovi. Byl s Troma tvůrci v úzkém kontaktu, ale nestihli jsme mu pomoci, zvládnul to dřív sám. Teď když je slavný, pomáhá on nám. Stále miluje Toxieho. Kdoví, třeba jednou... Tarantino má rád odlišnost. A Troma se liší, ten, kdo jde na film od Tromy, ví, že ho může milovat nebo nenávidět, ale nikdy na něj nezapomene. Filmy jako Class of Nuke 'Em High III: The Good Bad a Subhumanoid se ti prostě vryjí do mozku.
Řekl jste mi kdysi, abych četl noviny, že tam jsou náměty na film každý den…
I když to tak nevypadá, většina našich příběhů vychází z novinových článků. Třeba seržant Kabukiman NYPD byl inspirován článkem o tom, že Spojené státy a Japonsko mohou mít velké konflikty kvůli svým rozdílům, ale musí spolupracovat, aby udržely v chodu západní civilizaci. Seržant Kabukiman to symbolizuje. Polda z New Yorku, který miluje hotdog a pivo, se transformuje do herce divadla kabuki a začne v té tradiční japonské masce brutálně likvidovat záporáky.
Co vás nejvíc láká na nezávislém filmu?
Největší problém je v konsolidaci filmového průmyslu. Bojuji proti ní. Studia se snaží dělat filmy co nejmasovější a tím se ztrácí originalita a odvaha dělat je jinak než šablonovitě. Dnes je svým způsobem mnohem obtížnější pro nezávislý filmový režisér, nebo nezávislé filmové studio, aby si prosadilo filmy na veřejnosti. Hra o ulovení diváka je dnes mnohem dražší. Troma se svým studiem musí soutěžit proti Time-Warner, která vlastní televizní stanice, kabelové sítě, časopisy, hudební i komiksové vydavatelství a nedá nezávislým šanci se zviditelnit. Zatímco před dvaceti lety tu byl značný počet malých, nezávislých filmových studií, dnes všechna přežívající jedině v okolí velkých hollywoodských studiích a zobou jim z ruky.
V cestě za nezávislostí jste odstartoval nový fenomén, když jste na internetu hledal scenáristy...
To víš, všichni ti intelektuálové říkají, že autorství je jediná cesta, jak dělat film a občas jsme kritizováni, že si říkáme dramaturgové. Už před xy lety jsme byli hodně kritizováni za to, že jsme měli devět scénáristů. Dělali jsme film Stuck On You a kritici prohlašovali, že je to děsný, jak můžeme mít devět scénáristů. Jsou to hlupáci. Mnozí skvělí režiséři jako Buster Keaton a Frank Capra měli scénáristů hned několik…
Začínali u vás herci jako Samuel L. Jackson...
A nejen on, také Kevin Costner nebo Carmen Electra.
Nechtěl byste někdy obsadit již hotovou hvězdu?
Jen jako dobrovolníka. Kdyby chtěl Al Pacino pracovat zadarmo, musí přijít - já nebudu lítat po Cannes a shánět ho. Nechme je, ať si nás najdou. My vlastně máme hvězdné dobrovolníky, co pracují zadarmo. Lemmy Kilmister z Motorhead je "Troma fanoušek", skvělý kluk. A hraje u nás často.
Vy sám hrajete zdarma ve filmech amatérských filmařů, máte to ve svém věku zapotřebí?
Také jsem byl filmař amatér a tak splácím to, co pro mě udělali jiní. Nic za to nechci. A když se filmeček podaří, tím líp. Tobě jsem taky zahrál v kraťasu Woman’s Day a vidíš, vyhrál jsi s ním na Worldfestu v Houstonu. A teď se díky tvému festivalu podívám zdarma do Prahy, Kutné hory a nakonec Chotěboře. My fandové žánru musíme držet při sobě!
Jak jste vlastně začínal u filmu vy?
Největší mou chybou bylo, že jsem šel na univerzitu. Měl jsem dělat něco mnohem užitečnějšího. Naštěstí jsem shodou okolností bydlel s klukem, co byl fanda do filmu a tak jsem ten virus dostal taky. Každý den jsem koukal na filmy. Nonstop - čtyři roky. To bylo všechno, co mi škola dala. Žádné studium, jen jsem koukal na filmy. A to doporučuju na potkání. Copak Quentin nezačínal taky tak?
