Oproti světové premiéře ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (6. září) důsledněji naplnila úmysly autorů novou scénou a kostýmy, byť vycházejí ze stejného základu pražských reálií z doby Verna a Cimrmana, a především se ještě víc vzdálila filmové předloze.
Vůbec je to poprvé, co se zdejší původní muzikálová adaptace filmového námětu odvážila vystavět svébytný, formálně pevný tvar.
Parodie parodie
Jestliže Brdečkův a Lipského film byl parodií pokleslých detektivek o Nicku Carterovi, muzikál je parodií filmu, navíc do svého dění vtahuje další parodie a mystifikace, jimiž se Češi přes půl století dobře baví.
Zůstal filmový příběh a postavy, včetně hlavních situací, provedení však nekopíruje otrocky film, ale komentuje ho osvědčenými prostředky klasického muzikálu, v němž se zpívá, mluví i tančí.
A to na zdejší poměry nebývale vtipnými replikami, hravými zpěvnými texty a chytlavou hudbou, prošpikovanými zjevnějšími i skrytějšími citacemi, připomínkami světa šantánů, kabaretů, ale také Osvobozeného divadla či Semaforu, dalších Lipského filmů a populárních detektivek a thrillerů všeho druhu.
Především je to pocta nejlepším americkým muzikálům od Gershwina po Bernsteina. Produkce je proto vstřícná ke všem generacím, je to v nejlepším slova smyslu rodinné představení a svého druhu hra s oblíbeným retrostylem, jehož gruntem je swing a hot jazz.
Poetika citací prorůstá dokonce do herectví, tu něco z cimrmanovské insitnosti, tu z kabaretu, klasického muzikálu, němých filmů. Také pro herecké kreace platí, že nejlepší jsou ty, které jdou na filmovou postavu zcela po svém.
Lépe naživo
Absolutní hvězdou nastudování se proto stal Jiří Langmajer v roli zloducha Ruperta von Kratzmara alias Zahradníka: na rozdíl od Miloše Kopeckého Langmajer netlačil na padoušství, ale stvořil do mimických a gestických drobností dokonale propracovanou, ad absurdum dovedenou groteskní vizi šíleného génia.
V postavě Nicka Cartera se na premiéře vystřídali Petr Vondráček, jehož typu a projevu postava sedí, až na málo průbojný zpěv, a lépe zpívající, leč trochu silácky hrající Aleš Háma – crazy inscenaci však svědčí oba, stejně jako Stanislav Zindulka coby profesor Boček, Zuzana Norisová jako blondýnka Květuška či Vlastimil Zavřel v roli komisaře Ledviny.
Režisér Radek Balaš vypointoval řadu očekávaných vtipů a doplnil je o mnohé nečekané, od lehkých po kameňáky. Patří k nim oživená masožravá Adéla, která zasahuje do děje, tančí, zpívá (hlasem Moniky Absolonové) a narůstá do obludných rozměrů. Nezbývá než zničit ji po vzoru katastrofických filmů, ale jak už to bývá, zlo vždycky přežívá...
Hudební i choreografické nastudování je precizní, zvláště v několika brilantně napsaných hromadných scénách. Vylepšovat lze zpěv a je třeba hlídat, aby se parodie nezvrhla do přehrávání. A škoda playbacků, také s živým orchestrem by bylo lépe.
Divadlo Broadway poprvé přišlo s produkcí, která se diametrálně liší nejen od jeho vlastního programu, ale vůbec od současné pražské muzikálové nabídky. Připomíná nejlepší karlínské opusy z éry Ladislava Županiče. Hrát se bude do konce listopadu, na další měsíce se plánuje pouze několik repríz, od dubna se pak má hrát pravidelně vždy zhruba týden v měsíci.
J. BRDEČKA, O. LIPSKÝ, O. BROUSEK, R. BALAŠ
Adéla ještě nevečeřela... Muzikál, který vás sežere
Divadlo Broadway Praha, režie a divadelní adaptace Radek Balaš, hudba Ondřej Brousek, premiéra 24. října 2008.
Hodnocení: 90 %
